Imre Meszáros

* Muzsla, 23. května 1811 – † Vídeň, 26. září 1865 / kanovník ostřihomský, církevní historik, člen korespondent Maďarské akademie věd (1858); ; Pocházel z bohaté zemědělské rodiny. Gymnázium absolvoval v Ostřihomi, filozofii a teologii v Nagyszombatu. V roce 1834 byl vysvěcen na kněze. Kaplanem se stal v Lekéru, v roce 1835 v Nyitranaykéru, poté v Bartonu a krátce v Kiliti. V letech 1836 až 1845 byl učitelem na ostřihomském lyceu, kde vyučoval maďarštinu, literární dějiny, religionistiku a přírodní vědy. V roce 1847 byl ředitelem arcibiskupské kanceláře a od roku 1848 farářem ve Vadkertu. V roce 1864 se stal kanovníkem ostřihomským a ředitelem Pazmanaea ve Vídni. Jeho díla jsou převážně náboženská, psal školní učebnice a překládal Manzoniho Snoubenci (1851). V letech 1857–1858 redigoval šest svazků Zpravodaje veřejného školství v Balassagyarmatu. Jeho dílo s názvem Společnost a křesťanství zůstalo v rukopise. ; ; Jeho hlavní díla: ; Szavalástan (s texty k recitaci), 1840, ; Krátký nástin dějin náboženství…, 1850, ; O filozofii Senecy, 1859.