Adam Ignác Prandt

* Pétervárad, 1739 – † Pešť, 15. července 1817 / lékař, univerzitní profesor ; ; Doktorát medicíny získal na Vídeňské univerzitě v roce 1768. V letech 1770–1777 byl oblíbeným profesorem fyziologie a farmakologie na Univerzitě v Nagyszombatu a po mnoho let byl děkanem lékařské fakulty a v letech 1774–1775 také rektorem univerzity. Publikoval málo a na Krakovské univerzitě se farmakologie vyučovala z poznámek, které s největší pravděpodobností sestavili jeho studenti z Nagyszombatu na základě jeho přednášek. Po přestěhování Univerzity v Nagyszombatu učil také v Budíně a poté v Pešti, ale od roku 1810 se jeho zdraví natolik zhoršilo, že to mělo silný dopad i na kvalitu jeho přednášek, a proto mnoho studentů přestoupilo do Vídně. Lékařská historiografie uznává pouze jednu z jeho knih, což je jeho lékařská disertační práce: Dissertatio inauguralis medica de vesicantibus (1768).