Hrobka Károlye Pauera

Károly Pauer (farář v Kőhidgyarmatu 1915 – 1929) se narodil 23. ledna 1881 v Magyarfalu. Čtrnáct let byl správcem obecního kostela a během první světové války jako táborový kněz zmírňoval bolesti potřebných, za což ho úřady udělily záslužné kříže. Aktivně se účastnil práce celostátních katolických organizací, byl zástupcem jáhna farnosti Párkány. Byl členem školské rady ve své obci, významně se podílel na založení úvěrového družstva a kompetentně ho vedl. Našel si také čas na podporu válečných půjček. V říjnu 1917 uspořádal schůzi za „katolickou autonomii“ v Kőhidgyarmatu, kterou opět prosazoval hrabě Apponyi. Během jeho působení zde byly zrekonstruovány vnější zdi kostela a v roce 1923 se konala rozsáhlá slavnostní slavnost svěcení zvonu. Po renovaci vnějších zdí kostela se začalo s přípravami na vymalování interiéru. Farář Károly Pauer šest let vybíral nájemné z pozemku kostela, z čehož věnoval 25 000 korun na vymalování. V krásném, zrekonstruovaném kostele chtěl vykonat svou stříbrnou mši, ale když se dozvěděl, že během prací shořel oltář Panny Marie, byl 17. května 1929 s těžkým žlučovým záchvatem převezen do nemocnice Vaszary Kolos v Ostřihomi. Poté byl převezen na Korányiho kliniku v Budapešti, ale ani tam provedená operace mu nemohla zachránit život. 20. května dokončil svůj pozemský život v Budapešti jako papežský sekretář a kaplan. Jeho dobrou památku uchovává na hřbitově v Kistatě obdélníkový, špičatý obloukový obelisk z šedého mramoru s trojlaločným křížem na vrcholu. Pauer byl redaktorem a později šéfredaktorem katolicky orientovaného politicko-společenského týdeníku Ostřihom, který byl spuštěn na konci roku 1895. Kromě redakce novin se věnoval i psaní knih. Zsigmond Móricz se zmínil o jeho literární činnosti.