Hrob Pétera Bozsika

Péter Bozsik se narodil v Magyarbélu 27. června 1918. Žil životem pravého vesnického dítěte se 4 bratry a láskou rodičů, od kterých získal uznání lidské práce a opravdovou sílu víry. Po dokončení základní školy navštěvoval bratislavskou Obchodní akademii. Své znalosti využíval v kancelářské práci. Dostihla ho i druhá světová válka a sedm let byl zajat Rusy na Sibiři. Úzkost jeho rodičů (jejichž čtyři synové byli ve válce) utěšil dopis z fronty s nadějí na jeho návrat. Po návratu domů z daleké země se zapsal na učitelské studium a během studií se stal učitelem na maďarské základní škole Jókai. V únoru 1955 byl pozván, aby vedl maďarskou základní školu Rétei, kterou přijal. Tuto pozici zastával až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. Pod jeho vedením škola dosáhla 80 žáků se třemi učiteli. Je důležité zmínit, že k náboženské výchově, která byla za socialismu hluboce zakázaná, se ve své škole choval příkladně a přijímal s ní spojené útrapy. S láskou pečoval o své studenty a s velkou pozorností sledoval jejich osud i studium. O úspěších školy psalo s uznáním několik maďarských novin na Slovensku (Kis iskola nagy szállókkel, Új Szó, Utolsó csengetés, HÉT). Naše vesnice pro něj znamenala nejen naplnění jeho povolání, ale stala se i jeho druhým domovem. Zde se setkal se svou ženou Eszter Bozsikné Poór, se kterou žil příkladné manželství a vychoval dvě dcery. Nikdy neopustil svou rodnou vesnici, ale alespoň k Réte se choval s takovou láskou, jako by to byl dar příležitosti, kterého je třeba si nesmírně vážit a vážit si ho. Za tímto účelem udělal vše pro vesnici a pro maďarské rodiče, děti a komunitu, která tam žila. To vše bez ohledu na národnost, náboženství či původ. Po léta byl tajemníkem obecního národního výboru a své povinnosti z toho vyplývající bral téměř jako soukromou záležitost a řešil problémy lidí, kteří potřebovali jeho rady a pomoc. Úzce spolupracoval se základní organizací Csemadoku. Ačkoli důchodová léta prožil jako vdova, láska k rodině a úcta obce k němu mu pomohly překonat těžkosti. 22. září 1998 tiše opustil tento svět učitel BÁCSI, který se nikdy nelíbil, když mu bylo oslovováno pane učiteli nebo řediteli. ;

(Vzpomínka rodiny.)

; „Od 1. února 1955 byl ředitelem školy Péter Bozsik, který se kromě své učitelské práce velmi staral také o to, aby byl školní život barevnější. První akce, která vzbudila velký zájem nejen mezi žáky, ale i mezi rodiči, byla spojena s tímto školním rokem - v místním kulturním domě byla uvedena pohádková hra Popelka.“ ;

(Metzner Valéria: Én iskolám, köszönöm neked, A magyar öttársas 50 éve Rétén, 2000) ; ; ; ;