Hrob Kálmána Tichyho, malíře, grafika a spisovatele
Hřbitovy, náhrobky, hroby
Kálmán Tichy (Rozsnyó, 31. října 1888 – Budapešť, 22. října 1968): malíř, grafik, spisovatel. Jeho otec, Mihály Tichy, byl (královským) okresním soudcem a jeho bratr, Gyula Tichy, byl malíř. Studoval na svobodné škole Simona Hollósyho v Mnichově (1906), poté na Akademii výtvarných umění v Budapešti v letech 1907 až 1911. Jeho učitelem grafiky byl Viktor Olgyai. Jeho první grafiky byly vystaveny ještě během studií na vysoké škole a jeho první texty byly publikovány v Rozsnyói Híradó, od roku 1915 publikoval román (Erinnis) v budapešťských denících na pokračování. V letech 1923–27 byl redaktorem Sajó Vidék, tehdy kolegou pražského Magyar Hírlapu. V roce 1927 mu vyšel samostatný svazek s názvem A négy évszak s vlastními ilustracemi. V roce 1930 se stal vedoucím Městského muzea v Rožňavě a od roku 1934 se stal tajemníkem okresu Gömör Slovensko-maďarského kulturního spolku. Jeho spisy byly publikovány v maďarském Néplapu a maďarském Minervě v Bratislavě. V roce 1935 vydal monografii Pelsőc (Od Filikéa k Pelsőcigu). Věnoval se také etnografickému výzkumu a sběratelství a jeho materiál je uchován v databázi Etnografického muzea. Zpracovával archivní pozůstalost Alberta Pákha. V letech 1938 až 1945 byly jeho spisy publikovány v Napkeletu, Pásztortűzu, Tüköru, Búváru, Forrásu a Novém maďarském muzeu. Jako člen KÉVE (Sdružení maďarských umělců a užitých umělců) (1910–45) vycházela jeho díla výtvarného umění jedno po druhém. Významná jsou jeho grafická díla, zejména secesního charakteru. Vydal sérii linorytů s názvem Příběhy kalamáře. Jeho obraz Obléhání kukaččího hradu se stal majetkem bratislavského muzea. V roce 1943 byl odvolán z vedení muzea a v roce 1948 byl deportován z Československa. V té době se v Maďarsku věnoval pouze výtvarnému umění. Navzdory deportaci ze svého rodného města Rožňavy udržoval neustálý kontakt s lidmi, s nimiž pracoval v oblasti kultury a veřejného školství. Zemřel v Budapešti v říjnu 1968, ale jeho popel spočívá na rožňavském hřbitově s manželkou, rodiči a bratrem Gyulou.