Hrob Frigyese Scholcze, ředitele a učitele střední školy

Frigyes Scholcz, opat římskokatolické církve, učitel na lyceu, syn Jánose Scholcze a Katalin Schmidtové, narozen 16. července 1831 v Ruszkinóczi (Szepesm), absolvoval gymnázium v Késmárku a filozoficko-teologické kurzy v Prešově. Po složení zkoušky na ministerského učitele působil dva roky jako vychovatel u Septemvira Ernő Hedryho. Během této doby studoval zejména mistrovská díla maďarské a německé poezie. V roce 1857 odešel do Jeny, kde studoval světové dějiny, dějiny filozofie a exegezi. Po návratu do vlasti v roce 1858 získal učitelský list maďarštiny a němčiny a dějepisu a přijal pozvání lycea v Késmárku, kde učil 45 let. Dvanáct let byl ředitelem ústavu. Do důchodu odešel v roce 1903. Czikkei ve Zlatém věnci Jana (Dvě hunské legendy spišského lidu), ve Věstníku Evangelického lycea v Keszmárku (1872. Pamětní řeč na Györgyho Rajnera, 1876. O imigraci Sasů z Keszmárku, 1877. Biografie Györgyho Jánose Mayera z Londýna, 1879. Tökölyek v legendě, 1891. Vzpomínka na Tivadara Jonyho a Györgyho Jánose Rajnera, dobrodince Evangelického lycea v Keszmárku), v Hazánku (1888. Protestantský patent), v Egyet. Philologiai Közlöny (1904. Kazinczyho pamětní deska z Keszmárku). ; Jedna z písní, které Frigyes Scholcz napsal v roce 1882, se stala hymnou keszmárských Němců (zipy). ; ; **Díla:** ; 1. Studijní cesta dvou školních klubů ze Sprévy-Athén. Késmárk, 1882. (Humorná básnická povídka.) ; 2. Pod Tatrami. Novelistické historické obrázky ve třech částech. Késmárk, 1903. ; V letech 1882 až 1897 redigoval Karpaten-Post a od té doby byl jeho spolupracovníkem. ; ; Náhrobek, který vytvořil Alajos Rigele, sochař z Bratislavy, zobrazuje portrét učitele a obrázek studenta z Késmárku na jeho památku, nápis je dnes poměrně obtížné rozluštit. ; Zastavme se v myšlenkách před vzpomínkou na tuto velkou osobnost Zipszeru a připomeňme si báseň „Friedrich Scholz“ od Frigyese Láma (Friedrich Lam), napsanou v roce 1933 (Friedrich Lam: Unvergessene Heimat, 1966, 107): ; ; An deinem Grabe bin ich heut gestanden, ; Der du uns alten Zipsern wie den jungen ; Der Heimat heilge Hymne hast gesungen – ; Heim zog dein Lied uns aus den fernsten Landen! ; ; Was wir im Geiste einst für dich empfanden, ; Das, Meister, können künden keine Zungen. ; Nie ist dein Wort in unserm Herz verklungen, ; Du lebst für uns, ob auch Jahrzehnte schwanden. ; ; Mírný schaut’ auf mich dein Marmorbild hernieder, ; Als säss ich froh zu deinen Füssen wieder – ; Mir war's, také šeptal dein Mund im Laub. ; ; Hoch oben jauchzten Lerchen ohne Ende, ; Ich aber musse falten from die Hände; Und beten still: "Gesegnet sein dein Staub!" ; ; ; Volný překlad básně do maďarštiny: ; ; Dnes jsem byl návštěvníkem u tvého hrobu, ; Kdo pro nás, staré i mladé, ; Zpíval jsi svatou hymnu z rodné země, ; A koho tato píseň volala domů ze vzdálené země. ; ; Co jsme k tobě kdysi cítili v našich myslích, ; Mistře, náš jazyk nedokáže vyjádřit. ; Tvé slovo v našich srdcích nikdy nepominulo, ; žiješ v nás, v desetiletích, která uplynula. ; ; Tvá mramorová tvář na mě něžně shlíží, ; Jako bych ti znovu šťastně seděl u nohou, ; a zdá se mi, jako bys něco šeptal z listí. ; ; Zatímco nahoře skřivan nekonečně zpíval, ; Dole jsem složil ruce v zbožné modlitbě, ; tiše šeptaje: Požehnán buď tvůj prach!