hrabě István Ambrózy-Migazzi

* Nice, 5. března 1869 – † Tana, 31. srpna 1933 / právník, dendrolog, botanik ; ; Dětství prožil v Taně v župě Vas a pod vlivem své matky, hraběnky Agáty Erdődyové, se začal zajímat o zahradnictví a přírodu obecně. Obzvláště ho fascinovaly rostliny a kromě právnických studií studoval biologii ve Vídni, Lovani a Budapešti. Botanice se věnoval pouze jako koníčku, vynikal především ve veřejném životě jako poslanec a také hospodařil na svých panstvích. V roce 1892 se oženil s hraběnkou Antónií Migazziovou, dcerou hraběte Istvána Migazziho, a stal se tak majitelem panství Malonya, kde v letech 1894–1895 postavil zámek a vedle něj s pomocí zahradníka Józsefa Mysáka vytvořil botanickou zahradu na ploše 100 akrů (67 ha). Zde sázel cizí rostliny, zejména stálezelené stromy (asi 1 500 druhů). Byl také velkým fanouškem růží a nechal dovážet stálezelené americké odrůdy, které však nakonec vyhynuly a byly nahrazeny odrůdami vyšlechtěnými slavným korponským šlechtitelem růží Rudolfem Geschwindem. Zámek Malonya často navštěvovali i renomovaní dendrologové z Evropy. Vypuknutí první světové války však přerušilo rozšiřování arboreta a po změně říše v roce 1918 se Ambrózy na toto panství nevrátil, ale v letech 1922 až 1933 vytvořil památkově chráněné arboretum asi 2–3 km od obce Kám v župě Vas. Jeho záměrem bylo vytvořit mikroklima vhodné pro opadavé stálezelené stromy středomořského podnebí a rostlinné společenstva, která by zajistila přežití náročnějších druhů. Toho se mu podařilo dosáhnout, takže obě jeho arboreta lze dodnes zkoumat a navštěvovat. Malonyaské arboretum převzala v roce 1953 Maďarská akademie věd a od té doby se nové druhy stromů vysazovaly nejen podle zásady semper vireo („věčně zelený“), kterou prosazoval Ambrózy, ale také podle fytogeografických úvah. Sám si uprostřed symbolického arboreta určil hrob a na kryptě si lze přečíst jeho oblíbené rčení: Semper vireo. V Malonyaském arboretu stojí jeho bronzová socha v plné délce.