Františkánský kostel a klášter sv. Anny, Rožňava

Usazení františkánských mnichů bylo umožněno závětí městského radního Johannese Petze (jinde Pecz) a jeho manželky Márie Dorothey Ethesin. Podle ní jejich dům, tři vinice a třetí mlýn v Rozsnyó přešly do vlastnictví mnichů. Ve své listině ze dne 16. dubna 1733 schválil ostřihomský arcibiskup Imre Eszterházy založení kláštera. Dne 19. srpna téhož roku král Karel III. povolil výstavbu kláštera. Kostel sv. Anny, bývalý františkánský klášter, byl založen 30. června 1745. Věž v hlavním průčelí kostela, která se nachází v severní zdi náměstí, má téměř severojižní osu, jednolodní sedlovou střechu a byla postavena v roce 1782. Již postavený barokní klášter a kaple byly těžce poškozeny při požáru v roce 1784. Kostel byl zrekonstruován a předán věřícím 5. listopadu 1826. Několikrát vyhořel a poté byl několikrát renovován až do roku 1906. Během těchto rekonstrukcí získal klasicistní detaily svého průčelí. V této době byla k východní části průčelí přistavěna malá kaple v novorokokovém slohu („Hrob Páně“). Kostel se pyšní nástěnnými malbami od Gyuly Ádáma, malíře z Rozsnyó, které vznikly v letech 1897 až 1918. Hlavní oltář byl vyroben v roce 1905 F. Bogerem a Gyulou Ádámem, varhany pocházejí ze Šalgótarjánu, sochy a oltářní výzdoba z Tyrolska a barokní kazatelna pochází z Košic z konce 18. století. Tři zvony věže byly odlity v Budapešti v roce 1892 zvonařem Ferencem Valtzerem. Na horní části fasády bylo namalováno oko Páně, které podle zbožného rčení vidí všechno. Klášter se svými silnými zdmi a světlými chodbami v přízemí a horním patře vyzařuje veselého ducha synů svatého Františka. Na chodbách je člověk neustále v pokušení zastavit se u obrazu, sice ne velké umělecké hodnoty, ale přesto krásného a podmanivého svou provinčností. Většina z nich přišla do kláštera z Košic na přelomu 19. století, a to díky otci Sebaldusovi, košickému opatovi. Mistry bohužel neznáme, pravděpodobně se jednalo o zbožné mnichy, kteří, věrní svým středověkým předchůdcům, žádali za svou práci nanejvýš prosbu nebo modlitbu jako uznání. Tyto obrazy jsou cenné ne ani tak pro svou uměleckou hodnotu, ale proto, že z nich vyzařuje úcta k minulé době.