Ferenc Denes

* Újterebes, 2. dubna 1845 – † Levoča, 17. října 1934 / geografický spisovatel, středoškolský učitel, tatranský objevitel, horolezec; ; V roce 1864 absolvoval maďarské gymnázium v Levoči. V letech 1864 až 1869 studoval lingvistiku na Vídeňské univerzitě a v roce 1870 získal v Pešti diplom učitele zeměpisu. Zpočátku učil v hlavním městě, poté se vrátil do Levoče, kde v letech 1873 až 1918 s přestávkami pracoval jako učitel na místním gymnáziu. Kromě pedagogické práce propagoval a organizoval cestovní ruch ve Vysokých Tatrách. Sám provedl několik prvovýstupů a i ve stáří byl považován za aktivního horolezce. Napsal několik turistických průvodců a editoval turistické mapy. V roce 1873 se podílel na založení MKE. S vědeckou důkladností se zabýval geologií, glaciologií, kartografií, meteorologií a botanikou. Provázel mnoho zahraničních vědců ve Vysokých Tatrách. Připravil plány cest (dlouhých 48 222 km) a přístřešků nezbytných pro úplné poznávání přírodních krás Vysokých Tater a jejich přístupu. Podílel se také na vytyčování turistických tras. Psal turistické průvodce a jeho naučné články se objevovaly v tehdejších novinách: Publikoval více než 100 článků o Tatrách. Od roku 1922 byl vedoucím Tatranské meteorologické stanice v Tátraszéplaku. Vrchol Dénes (2438 m) ve Vysokých Tatrách nese jeho jméno. Jeho hlavní díla: Základ, rozvoj a teorie uherských Karpat, 1883; Informace pro cestovatele v maďarské karpatské oblasti, 1888; Podrobný průvodce po Vysokých Tatrách (spoluautor), 1914; Pieninské pohoří a zóna Karpatských útesů, 1932.