Dvě snítky rozmarýnu s větvemi ohnutými k zemi
Píseň
1. Dvě snítky rozmarýnu, jejich větve se sklánějí k zemi,; Neexistuje kosa, která by je mohla useknout,; Pak je usekne podzimní vítr, rosa,; Malá čardášská holčičko, můžeš zůstat sama.;; 2. Tato hnědá dívka říká, ať si to vezmu,; Neptá se, jak se uživím,; Tolik kradu do temné noci,; Piju dobré víno, půjdu do světa.;; 3. Měsíční svit svítil mezi dvěma okny,; Moje dítě se tam češe,; Vítr fouká její kudrnaté vlasy na sto stran,; Vidíš, má drahá, ty jsi mě doopravdy nemilovala.;; 4. Měsíční svit svítil mezi dvěma okny,; Moje dítě se teď vdává,; Půjdu i na její svatbu,; Dovol mi obejmout ji jako krásnou nevěstu.