Na dno dánské pustiny
Píseň
Na úpatí dánského údolí stál hostinec úplně sám. Jeho majitelem byl István Szarvas a v náručí držel ženu a dceru. V pátek večer bylo devět hodin. Žena a Teruška šly spát. István Szarvas zůstal sám a čekal, až do hostince přijde host. Nemusel však dlouho čekat. Brzy dorazila cikánská armáda. Cikáni houfně žádali o pití. A přesto byla karavana celá od krve. István Szarvas šel do sklepa pro víno. K jeho uším dolehl hlasitý výkřik. István Szarvas spěchal do bytu a viděl svou ženu už mrtvou. Jeho dcera byla také mrtvá. V příkopu ležel malý kočí. Jakmile István Szarvas uviděl tyto věci, uprchl do zadní místnosti. ; Zlá banda se za ním rychle rozběhla, ; Marně zamykal dveře. ; Také je rozsekli sekerami na dvě části, ; Uhasili život Istvána Szarvase. ; ; Když takto skončili se čtyřmi životy, ; Shromáždili všechny cennosti. ; Když dokončili práci, ; Navíc zapálili hostinec. ; ; Lidé se shromáždili při pohledu na oheň, ; Pak viděli tu hroznou událost. ; Jejich ubohá nevinná těla byla zmrzlá v krvi, ; Ať se za ně každý modlí. ; ; Cikán sedí nemocný ve vězení, ; Muka svraštila čelo. ; Ptali se a ptali a čekali na slunce, ; Uvidí ještě ve svém životě hvězdu? ; ; Uvadnou na šibenici, ; Přísahali, že nebudou zabíjet. ; Modlili se a modlili a čekali na slunce, ; Ale už nikdy neviděli hvězdu.