Dnes je svátek svatého Řehoře Iluminátora.

12. března je svátek svatého Řehoře, kdy děti, ale tady jen páté, šesté a starší děti, chodily s košíkem. A co bylo na celé věci také památné, bylo to, že i tehdy byly tak dobré časy, že se dalo chodit bosí po vyšlapaných cestách. Protože tehdy nevedla žádná státní silnice, jen polní cesta do vesnice, takže jsme si určitě vzali nohy bosí na pěšinu a tak jsme šli. Pak když jsme tam dorazili, hned k určenému domu, kam jsme měli jít, a pak jsme vešli dovnitř. Samozřejmě jsme nejdříve všechny na dvoře pozdravili a pak jsme začali: ; ; Dnes je den biskupa svatého Řehoře, ; Jmeniny našeho slavného učitele, ; Zdá se to jako starý zvyk, jděme do školy, jak si Bůh přeje. ; Hle, i ptáci se množí a pak přilétají, ; Při krásném východu slunce zpívají mnoho krásných písní. ; Hle, i my jsme přišli, abychom vás velmi hezky požádali, ; Nezlobte se, raději to dejte do košíku, ; Aby Boží požehnání a svatý dar spočíval na vašem majetku; ať zůstává navždy, až do skonání světa, na vašich dobrých úmyslech. ; ; Chvála Ježíši Kristu! ; ; Pak zvolali zevnitř a říkali: Kolik vás je? No, pak jsme řekli pět nebo šest nebo deset. Kolik jich je, běžte k tolika! ; ; To bylo ono, správně, okořeněné. No, tedy správně, tolik vajec, kolik dali... ale v tu chvíli dávali jen vejce. Nic jiného nedávali. To bylo, správně, učitelovo. Pak, když jsme šli do školy, udělali nám společný oběd, správně, pro děti, vím, kolik vajec usmažili, a to byla mzda.