Dívka, která spadla do mlátičky (1866)

V roce 1866. ; Co se stalo ve vinici Baracska, ; Julcsu Farkas se postavil na stůl stroje, ; Náhodou spadl do bubnu. ; ; Když to jeho milenec uviděl, ; Zvedl obě ruce k nebi. ; – Pane strojníku, zastavte stroj, ; Koho jsem miloval, spadl do bubnu. ; ; Ale strojník nechtěl slyšet, ; Nechtěl zastavit svůj stroj. ; – Zastav se, strojníku, sám pochopíš, ; Stroj pohltí i tebe. ; ; Když velký traktor zastavil, ; Julcsu Farkas se zastavilo slabé srdce, ; Její rudá krev se dusila jako potok, ; Její milenec plakal, ale nebyl svobodný. ; ; Položili Julcsu Farkas na vozík, ; Přivedli ho před vrchního lékaře. ; Jeho Milost vrchní lékař řekl: ; – Na tohle je lékařem jen Bůh. ; ; Julcsu Farkasovou posadili na kočár, ; Odvezli ho k matce. ; – Otevřete svou zeleně natřenou bránu, matko moje, ; Zde přivádějí vaši zlomenou dceru. ; ; Když to jeho matka uslyšela, ; Zlomeným srdcem se rozplakala. ; – Bože můj, vezmi si mé srdce k sobě, ; Jestli jsi mi vzal mé dítě. ; ; U Julcsy zapálili svíčku, ; Možná Julcsu Farkasovou skutečně zpopelní. ; Dívky, dívky, oblečte se do bílého, ; Pojďme doprovodit Julcsu na hřbitov. ; ; Velký zvon Baracské zazvonil, ; Tři černé holubice ho táhnou, ; Všechny tři jsou smutné básně, ; Srdce matky Julcsy Farkasové bylo zlomeno. ; ; &nbsp, ; ; &nbsp,