Dívka, která spadla do mlátičky (1865)

V roce 1865, ; Co se stalo ve velké zahradě v Berecských. ; Julcsy Farkas vylezl na plošinu, ; Spadl přímo do bubnu. ; ; Když to jeho milenec uviděl, ; Sevřel si obě ruce za hlavu. ; – Pane strojníku, zastavte stroj, ; Můj milenec spadl do bubnu. ; ; Ale strojník nechtěl slyšet, ; Nechtěl stroj zastavit. ; – Zastav se, strojníku, počkej si, ; Stroj by tě mohl také pohltit. ; ; Když se velký traktor zastavil, ; Slabý hlas Julcsy Farkasové ustal, ; Jeho rudá krev se dusí jako potok, ; Jeho milenec by plakal, ale není svobodný. ; ; – Pojďte, děvčata, položme ho na vozík, ; Vezměme ji k primáři. ; Primář se na ni podívá a říká: ; – Jen Bůh ji může vyléčit. ; ; Pojďte, děvčata, oblečte se do bílého, ; Vezmeme Julcsu na hřbitov. ; Položte ji na dno studeného hrobu, ; Ať pro ni její matka plače. ; ; Dvanáct, třináct, čtrnáct, ; – Julcsino Farkasovo matko, kam jdeš? ; – Jdu na liliový hřbitov, ; Nesu růži na pohřeb své dcery. ; ; Má sladká dcero, zůstala bych tu s tebou, ; Ale tvoji bratři mi to nedovolili. ; – Pojď domů, mami, neplač, ; Máš doma ještě tři sirotky, vychovej je.