Daniel Pazmány

* Csallóközaranyos, 1. dubna 1836 – † Szentes, 1. února 1916 / Reformovaný kněz, hlavní archivář; ; Středoškolská studia zahájil v Bratislavě, poté je dokončil v Pápě a tamtéž dokončil i reformovanou teologii. V letech 1859 až 1865 byl rektorem v Balatonkenese, poté po složení ministerské zkoušky působil rok jako kaplan v Komáromu, načež byl přeložen do Csilizradvány, kde šest let působil jako farář. Mezitím, v roce 1870, odešel se státním stipendiem do Karlsruhe, kde získal na ekonomické škole certifikát specializovaného učitele. V roce 1872 byl zvolen tajemníkem Hospodářského spolku župy Nyitra a v této funkci přednášel a psal články o intenzivní hospodářské výrobě uplatňované v západní Evropě. Později si zvolil lukrativnější státní službu a strávil deset let jako notář v Nagyváradu a poté rok a půl ve Vágfarkasdu. Mezi lety 1885 a 1914 pracoval jako hlavní archivář župy Čongrád. Podílel se také na editaci a psaní publikace Kniha uherských erbů.