Busta Jánose Fadrusze v Bratislavě

Město Bratislava chtělo postavit pomník svému rodákovi Jánosu Fadruszovi, tvůrci monumentálního sousoší Marie Terezie (1897), který zemřel v roce 1903 ve věku 45 let. Řešení nabídl sochař János Pfliegler, který se také narodil v Bratislavě a bylo mu pouhých 26 let. Jak je v Bratislavě chvályhodným zvykem, město veškerou podporu jeho objeveným uměleckým talentům poskytlo. Pfliegler tak mohl studovat na budapešťské Vysoké škole výtvarných umění se stipendiem Bratislavského spolku výtvarných umění, a to od nikoho jiného než od Fadruszova bývalého asistenta, tvůrce Petőfiho pomníku, Bély Radnaie, rovněž narozeného v Bratislavě. Pod jeho vlivem Pfliegler vytvořil sádrovou bustu zobrazující mladého Fadrusze, kterou na podzim roku 1911 daroval městu jako poděkování za podporu. Busta byla vystavena ve foyer starostovy pracovny v Primaciálním paláci, kde si ji mohli zájemci prohlédnout, zatímco městská rada jednala o jejím dalším „využití“. Rozhodnutí padlo na začátku roku 1912: rada se rozhodla, že si János Fadrusz zaslouží plnohodnotný venkovní památník, a na tento účel vyčlenila 2 000 korun. V probíhající debatě o umístění památníku převládl názor, že nejvhodnějším místem by byl západní roh nábřežního parku, odkud by Fadrusz mohl „vidět“ svůj vlastní cenný výtvor, pomník Marie Terezie. ; Během roku radnice odlila bronzovou bustu za 600 korun, nechala vyrobit podstavec za 370 korun, v parku nechala vysadit borovice jako kulisu pro památník a Pfliegler obdržel také tvůrčí honorář ve výši 400 korun. 3. prosince 1912 začaly zemní práce a o 13 dní později byl již podstavec na místě, na kterém se dříve „skryté“ dílo mohlo rozzářit v celé své kráse... Ačkoli byl již večer, nábřeží se během chvilky zaplnilo davem obdivujícím dílo. Bratislava se tak bez jakýchkoli okázalostí a ceremonií dočkala nového pomníku, ačkoli už druhý den byl ozdoben vavřínovým věncem, na jehož národní stuze byl nápis: „Bratislava je svobodné královské město – busta významného bratislavského rodáka. Busta významného rodáka stála na nábřeží více než 30 let.“ Sledovala zkázu svého „dítěte“, pomníku Marie Terezie, a o několik let později bylo možné na jeho místě „vidět“ sochu Milana Rastislava Štefánika. Naštěstí se vyhnula ošklivému osudu mnoha jiných pomníků, protože zůstala a od roku 1959 odpočívá ve skladu Galerie města Bratislavy.