Bodokský lidový kroj

Bodocký lidový kroj patří k jihovýchodní části zoboralského kroje. Charakteristické byly účesy žen: ve všední dny drdol, o svátcích drdol a pokrývkou hlavy nevěsty byla párta. Starý jelení neboli maďarský drdol byl postupně nahrazen tótkonty převzatými ze sousedních slovenských vesnic. Rozlišovalo se několik druhů plátna neboli gyolcsingu, např. plátěné, bablonyos neboli volánové košile. Ramena a rukávy košile byly obvykle tkané s modrým základem nebo měly zdobení nití a vyřezáváním a na koncích rukávů byla tepaná krajka. Přes košili se nosila dámská vesta, která se v celé Zoboralji, s výjimkou Bodoku, nazývala pruszlik. Existovalo několik druhů, např. jednostranná, dvoustranná, győrögyi, füles. Přes pandő a poté svrchní sukni se nosily spodničky. Pro rozšíření boků se vyráběly tzv. prdy. Před sukní se nosila zástěra, tzv. šaty (typy: gyócs-, tirangli-, pestő-, glottruha). V chladném počasí se přes horní část oděvu nosila teplá kacabajká neboli tzv. vizitke. Nosili také šátek na hlavu a ve všední dny nosili pantofle a o svátcích boty. Pánské oblečení bylo jednodušší, ve všední dny se nosily plátěné kalhoty, které se daly nosit se zástěrou, nebo plátěná košile. Slavnostním oděvem byly gyócsing, lajbi, kalhoty (punové kalhoty nebo řasené kalhoty) a v chladném počasí krátký nebo dlouhý kabát. Dnes nosí lidový kroj převážně ženy, ale pouze při zvláštních příležitostech, např. při vystoupeních folklórních skupin, slavnostních akcích (kulturní akce, zvláštní církevní obřady atd.), starší lidé nosí každou neděli jednodušší tmavou verzi starého kroje. Nošení tradičního pánského oděvu obnovila skupina mladších lidí v roce 2018 a nejdůležitější části byly vyrobeny lokálně (Alfrédné Nagy Erzsébet Gyepes).