Svatba v Bodoku

Nejtradičnější okamžik lidského života. Předcházela mu žádost o ruku, výroba kytice (z libavky sbírané v Zapovězeném lese), výroba a nacpávání kelengye, především dunnáku atd. V minulosti se svatba konala v úterý, aby „nevěsta byla milejší“. Průvod vedl svědek, tzv. dorozsba. Příbuzní také přispěli k hojnosti jídla a koláčů, které se nesly společně v tzv. lagzis plachtě neboli pocitáskas. Svatba se konala v kostele a poté obě rodiny slavily na dvou místech. Následovala další, humorná žádost o ruku v domě nevěsty. Nakonec se nevěsta rozloučila s rodiči a její píseň se dochovala dodnes (Ilona Holec na folklórních akcích často zpívá smutnou píseň začínající „Ídesanyám rámvirradt jár az a nap…“). Zbytek večera slavili společně oba příbuzní. Ke každému pokrmu (k polévce, křenovému masu, vínu atd.) se dochovaly humorné básničky, jejichž popis a text se dochoval. Hlavním chodem večeře byla tzv. játrová polévka. Zvláštními momenty byly polibek mlynáře, zpěv „kanaiské svatby“, sbírání „kásapízů“ pro kuchaře, ale nejcharakterističtější byla téměř nekonečná řada humorných hádek rozprostírajících se po celé Zoborali. O půlnoci se nevěstě sundal závoj a nahradil ho svatebním šátkem. Nevěstina dunná a další dary se do domu snoubenců odnášely až po lagzi (s charakteristickou písní: Dunna, dunna, cifra dunna ...). Svatbu v Alóbodoku zvěčnila v sedmdesátých letech 20. století i slovenská televize.