Aladar Buzagh

* Derencsény, 6. července 1895 – † Budapešť, 20. ledna 1962 / koloidní chemik, univerzitní profesor, člen Maďarské akademie věd; ; V roce 1918 získal titul v oboru chemického inženýrství na Technické univerzitě v Budapešti a v roce 1921 doktorát z humanitních věd na Technické univerzitě v Budapešti. V letech 1926–1927 prováděl výzkum koloidní chemie v Lipském institutu Wilhelma Ostwalda. Později si své znalosti v této oblasti dále prohluboval v dalších výzkumných ústavech v Německu. V letech 1933–1940 byl odborným asistentem na Chemickém ústavu č. II Budapešťské technické univerzity, během druhé světové války byl titulárním veřejným mimořádným profesorem koloidní chemie, později řádným veřejným profesorem a od roku 1950 až do své smrti profesorem na katedře koloidní chemie. Je považován za zakladatele maďarské koloidní chemie. Jeho výzkum se zaměřoval především na zkoumání peptizačních procesů, v důsledku čehož v roce 1929 vytvořil Ostwald-Buzághův sedimentační zákon a také Ostwald-Buzághův princip kontinuity charakterizující silové efekty vyskytující se v disperzních systémech a stabilitu solů. Studoval také strukturu elektrické dvojvrstvy. Maďarská akademie věd ho v roce 1936 zvolila členem korespondentem a v roce 1946 řádným členem. Za svou práci v letech 1949 a 1954 obdržel Kossuthovu cenu. Jeho hlavní díla: Vědecký význam koloidů, 1931; Koloidní systémy, 1937, Kolloidika I-II., 1946-1952; A koloidika praktikuma, 1954.