Adam Ferenc Kollár

* Terhely, 15. dubna 1718 – † Vídeň, 15. července 1783 / Právník slovenského původu, dvorní rada, ředitel vídeňské královské knihovny; ; Studium dokončil v Bány Beszterce a Selmecbányi, poté v Nagyszombatu. V roce 1737 vstoupil do jezuitského řádu. Poté několik let pracoval jako učitel na střední škole, poté studoval orientální lingvistiku a teologii ve Vídni. Krátce učil v Szentmiklósu u Munkácse, poté se vrátil do Vídně. V roce 1744 sepsal silně zkomolený text Kun Miatyánk, který mu nadiktoval muž jménem István Varró. V roce 1748 opustil řád a s podporou van Swietena byl jmenován prvním písařem vídeňské dvorní knihovny, v roce 1749 druhým a v roce 1758 prvním správcem. Od roku 1773 se stal ředitelem dvorní knihovny a dvorním radním. V letech 1748 až 1751 vyučoval na univerzitě řečtinu studenty medicíny. Byl zastáncem osvíceného absolutismu, prohlašoval se za Slováka a na rozdíl od maďarského nacionalismu stavů prosazoval myšlenky celoříšského státního vlastenectví. Své názory vyjádřil v dílech Historiae diplomaticae iuris patronatus apostolicorum Hungariae regum libri tres (Vídeň, 1762) a De originibus et usu perpetuo potestatis legisatoriae circa sacra apostolicorum regum Ungiare libellus singularis (Vídeň, 1764. – Současný maďarský rukopis: O původu zákonodárné moci apoštolských uherských králů… v rukopisné sbírce Národní knihovny Maďarska), v nichž odsoudil především výsady velekněžství, ale také výsady stavů a neřesti nevolnického systému a prohlásil nadřazenost státní moci nad církví. Jeho dílo, které bylo vydáno s tichou podporou dvora, vyvolalo na sněmu v letech 1764–1765 velkou bouři, stavové požadovali spálení a zákaz knihy. S podporou duchovenstva sněm dosáhl královského zákazu šíření knihy v Uhrách. Několikrát se vyjadřoval k maďarským záležitostem ústředním orgánům ve Vídni a podle některých názorů sehrál větší či menší roli při vypracování Ratio Educationis z roku 1777. V letech 1762–1763 chtěl zorganizovat užší společnost badatelů národních dějin, která by rozvíjela znalosti o státu, a také připravil návrh této společnosti pod názvem Societas Literaria. Jejich časopis (Allergnädigst Privilegierte Anzeigen), který v letech 1771–1776 redigoval Dániel Tresztyánszky, se zabýval vztahy Uherska v celoimperiálním kontextu a jeho spolupracovníky byli většinou intelektuálové žijící v různých městech Horních Uher. Časopis se stal jakýmsi vzorem pro maďarsky psané časopisy, které vznikly v 80. letech 18. století. Kollár je považován za jednoho z prvních předchůdců slovenského národního hnutí reformní éry. Jeho hlavní díla: Analecta monumentorum omnis aevi Vindobonensia (I–II.), 1761–1762, ; Casp. Ursini Velii de bello Pannonico libri decem cum annotationibus et appendixcritico, 1762, ; Nicolai Olahi... Hungaria et Attila..., 1763, ; Jurium Hungariae in Russian minorem et Podoliam, Bohemiaeque in Osvicensem et Zatoriensem ducatus explicatio (také německy), 1772, Historiae jurisque publici regni Ungariae amoenitates (I–II.), 1783).