Ach, jak vysoká je střecha té vězení!

1. Běda, ale tato vězeňská střecha je vysoká; jsem v ní pohřben zaživa. ; Pohřben zaživa, truchlím, ; odtud se nikdy nevysvobodím. ; ; 2. Spodek mého pokoje je jako tma, ; Není v něm nic než stísněný vzduch. ; Nemohu se z něj na nic dívat, ; Ani na jasné, ani na zatažené počasí. ; ; 3. Běda, můj Bože, proč se nebe neotevře, ; Když mám k obědu vždycky kaši? ; Půl kila chleba, obyčejná polévka, nic jiného, ; Moje večeře je žalostný povzdech. ; ; 4. Rozloučil jsem se s otcem, s matkou, ; A pak se svým drahým dítětem. ; Matko, netruchli nade mnou, ; Stejně nemohu být tvůj.